Krasívuju děvušku? Jsme hotel a ne bordel!

V návaznosti na můj předchozí článek Siesta aneb jsme hotel nebo bordel píši o mé další zkušenosti, která mé vnitřní váhání CO vlastně jsme, jen umocnila. Pravda – tentokráte jsem za to mohla já a přísahám, že v mém podání se to už opakovat nebude. Nejen, že ve světle následujících událostí vypadám jako pokrytec, (no, vzhledem k tomu, že jsem posledně moralizovala a nyní jsem udělala to, co jsem udělala, jím opravdu jsem), ale mohu vám říct, že jsem se za vše řádně vytrestala sama. Ve stručnosti – to, že někteří hosté chodí na recepci s požadavkem, aby jim recepční zařídila „slečnu za peníze“ na pokoj, (pokud byste mne rovnou nemohla potěšit vy, slečno – to teda nemohla!), to je v hotelech normální. Alespoň tam, kde jsem zatím pracovala, se to dělo běžně. Jde o to, že do této doby má odpověď zněla vždy stejně: „Velmi se omlouvám, ale my tady tyhle věci neposkytujeme, ani nedomlouváme.“

Siesta aneb jsme hotel nebo bordel

Posledních pár dnů jsem se chystala k napsání článku, ve kterém bych tak trochu moralizovala, proč, jakožto slušný hotel na úrovni, nabízíme tzv.  SIESTU. To je možnost využít pokoj na čtyři hodiny za jednotnou zvýhodněnou cenu. Každému je asi hned jasné, k čemu jsou ty čtyři hodiny dobré. Byť samotný název značí odpočinek v průběhu dne, tato služba je pochopitelně jen zástěrka pro většinou přísně tajné milenecké schůzky. Respektive se mi ještě nestalo, že by jí využil jen jedinec samotný. Většinou za hostem mužského pohlaví cupitá slečna či žena tvářící se buď přehnaně netečně, jakože mně se to vůbec netýká, já tudy (kolem recepce) jdu ale opravdu úplně náhodou, raději ani nepozdravím! Nebo se naopak snaží působit až přehnaně suverénně, jakože vždyť to je přeci úplně normální trochu si zašpásovat za zády svého přítele/manžela, navíc v úterý v deset hodin ráno, o co jde?!

Cinderella with animal face

I guess I have to get used to it, but  I am always surprised how some people can prebend. During the day they behave like an important businessmen and at night they change into pigs. Such a little different Cinderella. Of course, they can not help it. Their excuse is alkohol. They don’t remember anything!

Popelka se zvířecí tváří

Asi bych si na to už mohla zvyknout, přesto mě vždy překvapí, jak se někteří lidé dokážou přetvařovat. V průběhu dne si hrají na vysoce ceněné a důležité podnikatele a v noci se z nich stávají slušně řečeno prasata. Taková Popelka naruby. Pochopitelně za to nemůžou. Omlouvá je alkohol. Oni si přece nic nepamatují!

Jde vidět, že děda nečte můj blog

Dnes byla u mě doma milá rodinná návštěva. Pochopitelně jí předcházel obrovský úklid a přípravy, aby působilo vše bezchybně. Jistě to znáte. Přišla babička s dědečkem z tatínkovi strany. Oba se celý život pohybovali ve školství. Jejich profese však nekončila na stupni učitelském, oba též zastávali funkci ředitele/ředitelky. Babička krátkodobě, zato dědeček dořediteloval až v důchodu. A možná ani tehdy ne. Někdy mám pocit, že člověka soudí podle svých nekompromisních měřítek a vysokých nároků, které, jako PAN ŘEDITEL, dodržoval celý život. Ve svém oboru byl uznávaný. Přísný, ale spravedlivý. Pro mnohé obdivovaný - což je pro nás, vnoučata, pořád. Občas je však těžké v jeho očích obstát. A to je pravděpodobně hlavní příčina, proč se během našich setkání často přeme. Nejde o nic vážného, je to jen takové pošťuchování, kdo s koho. Prostě potvrzujeme pravidlo - co se škádlívá, to se rádo mívá.

Receptionist is one of the most important people in the hotel

I just watched one very interesting educational video about services in our services, which prepared the Czech Television. They speak here about the prestige of the hotel consists of people who work in it. And one of the most important figures in the hotel scene is (for some surprisingly) just a receptionist.

Právě jsem zhlédla jedno velmi zajímavé vzdělávací video o službách v našich službách, jež připravila Česká televize. Mluví se zde o tom, že prestiž hotelu tvoří lidé, kteří v něm pracují. A jedna z nejdůležitějších postav této hotelové scény je (pro někoho překvapivě) právě recepční.  

Zombie na hotelu aneb Mezinárodní soutěž Leoše Janáčka jinak

Tento víkend byli na hotelu ubytovaní (v rámci mezinárodní soutěže Leoše Janáčka) studenti z JAMU – z divadelní fakulty. Zastoupení bylo z celé Evropy. Měli jsme tu skupiny mladých lidí z Ruska, Slovinska, Polska, Rakouska, Finska, Itálie, Belgie, Německa, dokonce i ze Skotska! To, co jsem tu s nimi při svých nočních směnách zažívala, byste museli vidět. Obávám se, že mi ani neuvěříte!

Striptease at the reception

Díky našemu vedení, které nám zaplatilo nové pracovní oblečení, jež jsme si navíc mohly s holkama vybrat samy, stojím na recepci ve zbrusu nové recepční košili. Je opravdu šik – bílá, s dlouhými rukávy, s prodlouženou zádovou partií (tudíž se nemusím bát pro něco ohnout). Co nás na ní však zaujalo nejvíce – byly malinké stříbrné knoflíčky.

Thanks to our boss  that he paid us new business clothing, moreover, we were able to choose it with girls ourselves, I stand at the front desk receptionist in a brand new shirt. Is really chic - white, with long sleeves, with extended back (I don’t need to worry anymore if I will need to bend). What we liked most - were tiny silver buttons.

The Misunderstanding

Některým hostům se u nás líbí natolik, že zde bydlí dlouhodobě. Což byl případ i jednoho mladého Inda. Žil u nás (ne u mě doma, ale na hotelu) už asi měsíc. Vždy, když procházel kolem recepce, zpomalil, abychom si mohli vyměnit pár společenských frází typu: „Zdravím, jak se máš, dobře, děkuji a Vy, také dobře, děkuji, to je dobře, přeji pěkný večer, uvidíme se příště.“

Some guests like our hotel so much that they stay a long time here. That was the case with a young Indian. He lived with us (not at my house, but the hotel) for about a month. Every time he walked past reception, slowed down so we could exchange some social phrases such as: „Hello, how are you, good, thank you and you, also good, thank you, it's good, have a nice evening, see you next time.“

Na skok do Vietnamu

Je to pár dnů, kdy se náš manager vrátil z téměř tří týdenní dovolené z Vietnamu. Cestuje často a většinou na vlastní pěst. Sám si koupí letenky, zařídí hotel, naplánuje program a ušetří tak spoustu peněz, které by jinak zaplatil cestovní kanceláři. Navíc si to užije přesně podle svých představ. Pravda, chce to mít nejen organizační schopnosti, ale i dobrodružného ducha. Tahle filosofie se mi však líbí. Rozhodla jsem se, že ji v budoucnu budu praktikovat i já. Prozatím se mohu nechat alespoň příjemně navnadit, že? J

Čtvrtá hvězda

Právě jsem se začala dívat na český seriál Čtvrtá hvězda. Je to o malém hotýlku na kraji Prahy, který má jen tři hvězdy a usiluje o čtvrtou. Seriál má hvězdné obsazení. V popředí je např. můj oblíbenec Ivan Trojan, kočka Martha Issová, David Novotný a mnozí další, kteří zaručují zábavu. Což se mi potvrdilo už po shlédnutí prvního dílu, vlastně prvních několika minut.

Recepční musí umět všechno

Je kupodivu, co všechno by správná recepční měla umět, vědět, v čem všem se orientovat a jaké vlastnosti by jí ROZHODNĚ neměly chybět. 

Just a few words

Jmenuji se Ivana a jsem recepční v jednom pěkném tříhvězdičkovém hotelu na kraji města Brna. Hosté se mě často ptají, jestli se tu náhodou nenudím? A i když razantně odpovídám NE, stejně mi nevěří. Kdyby však věděli, co všechno se tady děje! Život recepční je totiž všechno, jen ne nudný ;)

***

My name is Ivana and I'm a receptionist in a nice three-star hotel on the outskirts of the city of Brno. Guests often ask me, if I'm bored here? And even if my answer is NO, they just don't believe me. But if they knew what's going on here! The Receptionist's life is anything but not boring ;)