Siesta aneb jsme hotel nebo bordel

Posledních pár dnů jsem se chystala k napsání článku, ve kterém bych tak trochu moralizovala, proč, jakožto slušný hotel na úrovni, nabízíme tzv.  SIESTU. To je možnost využít pokoj na čtyři hodiny za jednotnou zvýhodněnou cenu. Každému je asi hned jasné, k čemu jsou ty čtyři hodiny dobré. Byť samotný název značí odpočinek v průběhu dne, tato služba je pochopitelně jen zástěrka pro většinou přísně tajné milenecké schůzky. Respektive se mi ještě nestalo, že by jí využil jen jedinec samotný. Většinou za hostem mužského pohlaví cupitá slečna či žena tvářící se buď přehnaně netečně, jakože mně se to vůbec netýká, já tudy (kolem recepce) jdu ale opravdu úplně náhodou, raději ani nepozdravím! Nebo se naopak snaží působit až přehnaně suverénně, jakože vždyť to je přeci úplně normální trochu si zašpásovat za zády svého přítele/manžela, navíc v úterý v deset hodin ráno, o co jde?!

S touto službou se pochopitelně pojí hned několik 'humorných' situací. Tak například, ne nadarmo se říká, že svět je malý. Když se před vámi objeví váš známý/známá s tím, že má objednanou SIESTU a v závěsu za ním\ní jde někdo, kdo rozhodně není jeho/její partner/ka, kterého/kterou znáte, najednou si nejste jistí, jak se tvářit, co říct. Ten moment, kdy vám dojde, že víte, kdy jemu/jí dojde, že vy víte - hm, to není nic příjemného. Byť to není časté, stává se to. V dané chvíli se mi osvědčilo začít mluvit o počasí: „Dneska je ale krásně, konečně tu máme jaro!“ Ani byste nevěřili, jaký znalec meteorologie se najednou z vašeho známého/známé stane...

Nebo když se na SIESTU přijdou ubytovat hosté, které si (matně) vybavujete z minula. Jeho jméno napíšete do počítače a pod stejným příjmením tam vyskočí i iniciály jeho ženy. V dobrém úmyslu se 'stálým' hostům alespoň trochu zavděčit, se otočíte na dámu: „A vy jste paní 'Nováková', že? Informace o Vás máme v počítači zapsané od minulé návštěvy, tudíž občanský průkaz už nepotřebuji." Když se však místo vděčného úsměvu dočkáte strohého: „Ne,“ následovaného trapným tichem, jeho polekanými a jejími vyčítavými pohledy, pochopíte, že to nejen není jeho žena, ale dotyčná o nějaké manželce pravděpodobně ani nevěděla. A pokud ano, asi není dvakrát příjemné dozvědět se, že kam nyní její milý bere ji, tam ještě nedávno byl se svou manželkou, která, (jak jistě svou 'milou' přesvědčoval), je pro něj po tolika letech manželství přeci už jen jako sestra a jsou spolu pochopitelně jen kvůli dětem!

I když se to v danou chvíli zdá úsměvné, ve skutečnosti jsou to momenty trapné a vlastně velmi smutné. Reálně si totiž uvědomuji, že nevěra je bohužel běžná, a i kdyby pro někoho ne zcela normální, prostě se děje. A tohle uvědomění si je pro zarytou romantičku docela těžké. Ze začátku jsem to dávala za vinu hotelu. Ptala jsem se sama sebe, proč to tak hezký hotel s tak velkou obsazeností má zapotřebí? Neklesá tím jeho úroveň? Vždyť vědomě a za peníze umožňuje dané situace uskutečnit! Neklesám tím já, že jsem toho všeho vědomým prostředníkem? Ale pak mi došlo (a to i díky následující zkušenosti, o které napíšu zase až příště), že tím, že by hotel byl ochoten z morálního hlediska ponížit tržby (v důsledku čehož možná následně i naše platy) a přestal tuto velmi žádanou službu nabízet, tím, že bych já odmítala podobné lidičky ubytovávat (a s největší pravděpodobností si tím vysloužila tak akorát vyhazov), by se lidé nepřestali podvádět. Jak se holt zpívá v jakési písničce: "Sex vládne světem." Mimoto, kdo jsem, abych soudila? Jediné, co mohu udělat, je - být šťastná se svým přítelem a věřit, že naše láska je opravdu jiná...

P. S. Vlastně se musím i já k něčemu přiznat - i v mém případě totiž přítel není jediný, kdo se mnou spává v posteli. No, ano. Taky mám dalšího kocóra. Jmenuje se pan Louis a je to čistokrevný Peršan ;)

Pan Louis

První fotka je z fotobanky: http://www.pixmac.cz/fotka/carnivak/000068903875