Na skok do Vietnamu

Je to pár dnů, kdy se náš manager vrátil z téměř tří týdenní dovolené z Vietnamu. Cestuje často a většinou na vlastní pěst. Sám si koupí letenky, zařídí hotel, naplánuje program a ušetří tak spoustu peněz, které by jinak zaplatil cestovní kanceláři. Navíc si to užije přesně podle svých představ. Pravda, chce to mít nejen organizační schopnosti, ale i dobrodružného ducha. Tahle filosofie se mi však líbí. Rozhodla jsem se, že ji v budoucnu budu praktikovat i já. Prozatím se mohu nechat alespoň příjemně navnadit, že? J

V momentě, kdy se manager objevil po svém návratu prvně na recepci, hned jsme ho s holkama obstoupily a začaly se vyptávat, jaké to tam bylo.

"Hezký," odpověděl stručně a naoko se tvářil, že je velmi zaneprázdněn. Věděla jsem však, že stejně jako jsme se my těšily na jeho zážitky i on byl natěšený, se nám s nimi svěřit.

"Vyšlo Vám počasí? " nedala jsem se odbít. A v tu chvíli se rozpovídal. Dokonce nám na svém mobilu ukázal i pár fotek.

„Prvních pár dnů bylo nádherně. To jsem se také okamžitě spálil. Pak nás tam chytl monzun. Ne, že by celou dobu propršelo, ale byla mlha a do toho smog. V Hanoji, v hlavním městě Vietnamu, je totiž nejčastějším dopravním prostředkem motorka. Tolik jsem jich pohromadě snad ještě neviděl! Nejen, že je tam díky nim nedýchatelný vzduch, ale je téměř nemožné přejít přes silnici. U obrubníků jsou zavěšené řetězy, jinak by s těmi motorkami najížděli i na chodník. Když jsme chtěli přejít na druhou stranu, museli jsme neohroženě vstoupit do vozovky a krůček po krůčku se mezi těmi motorkami proplétat vpřed.

Nejhorší zážitek máme ze sedmihodinové jízdy vlakem, kdy jsme přejížděli z jednoho města do druhého. Pochopitelně jsme si zaplatili první třídu, přesto byla všude nehorázná špína. Kolem seděli místní s živými slepicemi, pytli obilí a jinými potravinami. Když v průběhu cesty nastoupili jacísi Francouzi, vytáhli igelity, přehodili je přes sedadla a sedli si na ně. Asi už věděli, jak to chodí. Upřímně si neumím představit, jak by vypadala třetí třída.

S hygienou si ve Vietnamu nedělají starosti téměř nikde. Koupit si jídlo u pouličního prodejce byl zážitek sám o sobě. Nemytýma rukama ho uvařil přímo před námi, ze surovin, které mu tam ležely celý den na slunci, a na něž sedaly mušky.“

„A to jste jedl?“ byly jsme šokované.

„Nic jiného nám nezbylo. Tohle je tam normální. Ještě štěstí, že jsme se před cestou nechali očkovat proti žloutence. Věřím, že bez očkování bychom si přivezli i něco horšího, než jen průjem.

To, co Vám tu vyprávím, se však týká skutečného vietnamského života. Ne toho, co je uměle vytvořený pro turisty. Na ten si nemůžu stěžovat. Bydleli jsme v hotelu patřící pod hotelovou síť ACCOR, která zaručuje absolutní přepych za velmi zajímavé ceny. Uznejte samy, platili jsme 55 Euro na noc a součástí našeho pokoje byl i soukromý bazén! Když jsme přijeli, recepční si s námi sedla v hotelové hale a osobně nás seznámila se všemi informacemi, které bychom měli vědět. I hotelová strava byla bezchybná, plná exotického ovoce, zákusků, různých druhů masa. Jediné, co mi trochu vadilo, že součástí každého jídla byla rybí omáčka. Vyrábí se ze zkvašených ančoviček, v podstatě z hnijících ryb a Asiaté ji používají asi tak jako Evropané sůl. Pravda je, že když jsem ji ucítil i na snídani z vaječné omelety, už se mi dělalo trochu nevolno.

S podobnými zážitky však člověk v těchto zemích musí počítat, neboť jak se říká: jiný kraj, jiný mrav. A i přes to všechno to pro nás byla nezapomenutelná dovolená,“ uzavřel manager své zajímavé povídání a my se, chtě nechtě, musely vrátit zpět k práci.  

V duchu jsem mu však dala za pravdu. Znám spoustu lidí, kteří by se dovolené s podobnými zážitky vyhnuli obloukem. Razí heslo: „Na dovolenou si jedu odpočinout a ne, abych si tam s něčím dělal starosti.“ Mimochodem ještě lepší názor je: „Proč bych jezdil za hranice, když všechno, co k pořádné dovolené potřebuji, máme i v Česku.“ Budiž – každý dle svého. Neříkám, že v České republice nejsou krásná místa, naopak. Velmi ráda se však zaletím podívat i na opačnou stranu zeměkoule, abych zjistila, jak se žije jinde. A to nezjistím tak, že celou dovolenou spokojeně proležím s knížkou v ruce pod slunečníkem. 

Pro mě jsou i negativní zážitky něčím, co mne obohacuje, o čem mluvím, na co vzpomínám a čemu se po čase třeba i zasměji.

A co Vy, v čem spočívala Vaše nezapomenutelná dovolená?