Krasívuju děvušku? Jsme hotel a ne bordel!

V návaznosti na můj předchozí článek Siesta aneb jsme hotel nebo bordel píši o mé další zkušenosti, která mé vnitřní váhání CO vlastně jsme, jen umocnila. Pravda – tentokráte jsem za to mohla já a přísahám, že v mém podání se to už opakovat nebude. Nejen, že ve světle následujících událostí vypadám jako pokrytec, (no, vzhledem k tomu, že jsem posledně moralizovala a nyní jsem udělala to, co jsem udělala, jím opravdu jsem), ale mohu vám říct, že jsem se za vše řádně vytrestala sama. Ve stručnosti – to, že někteří hosté chodí na recepci s požadavkem, aby jim recepční zařídila „slečnu za peníze“ na pokoj, (pokud byste mne rovnou nemohla potěšit vy, slečno – to teda nemohla!), to je v hotelech normální. Alespoň tam, kde jsem zatím pracovala, se to dělo běžně. Jde o to, že do této doby má odpověď zněla vždy stejně: „Velmi se omlouvám, ale my tady tyhle věci neposkytujeme, ani nedomlouváme.“

Siesta aneb jsme hotel nebo bordel

Posledních pár dnů jsem se chystala k napsání článku, ve kterém bych tak trochu moralizovala, proč, jakožto slušný hotel na úrovni, nabízíme tzv.  SIESTU. To je možnost využít pokoj na čtyři hodiny za jednotnou zvýhodněnou cenu. Každému je asi hned jasné, k čemu jsou ty čtyři hodiny dobré. Byť samotný název značí odpočinek v průběhu dne, tato služba je pochopitelně jen zástěrka pro většinou přísně tajné milenecké schůzky. Respektive se mi ještě nestalo, že by jí využil jen jedinec samotný. Většinou za hostem mužského pohlaví cupitá slečna či žena tvářící se buď přehnaně netečně, jakože mně se to vůbec netýká, já tudy (kolem recepce) jdu ale opravdu úplně náhodou, raději ani nepozdravím! Nebo se naopak snaží působit až přehnaně suverénně, jakože vždyť to je přeci úplně normální trochu si zašpásovat za zády svého přítele/manžela, navíc v úterý v deset hodin ráno, o co jde?!